Příspěvky

10 nejčastějších hlášek vlčího stopaře

Obrázek
Už více jak půl roku se zabývám stopováním velkých šelem, především vlků v Krušných horách. V poslední době jsem na sobě zpozorovala pár často opakujících se hlášek nad kterými očividně mém přátelům a rodině, zůstává rozum stát a však v mé "vlčí" komunitě mi lidé rozumí. Ráda se s vámi o hlášky podělím abyste mě neměli za takového magora.. Je to prostě má práce i můj koníček.
Tak tady jsou nejčastější hlášky člena vlčích hlídek:






1. No šla jsem po stopě a ta mě dovedla k parádní, ani ne moc starý kořisti.
2. Ježiš to je krásný hov.o!
3. Miláčku, víš do mrazáku to nedávej, je už plný, dala jsem tam nějaké své věci...
4. Dneska jsem nenašla ani hovno =(
5. Ta stopní dráha byla ukázková.
6. Hele ještě smrdělo a jsou tam normálně kusy kostí, drápy a je chlupaté.
7. Ta kořist je krásně ohlodaná. A v okolí jsou i další zbytky kostí.
8. No na fotopasti bylo hodně jídla ale žádný vlk.
9. Hele jsou minimálně 3, ale můžou být až 4!
10: Rozměry té stopy odpovídali no, no jako mohl by to být i pes…

Tečka za víkendem - aneb když selže technika a mozek

Obrázek
Sotva skončila horoslužebnická soutěž na Klínech, já už se těším na doškolení v Tisé. Nejen, že se vždy se všemi z řad horoslužebníků moc ráda potkávám a ráda se od nich učím novým věcem, ale i proto, že miluji Tisou jako krásné místo. Vážně mě těší, že alespoň z části patří do Krušných hor. Mám záměr vyrazit v pátek večer. Nadbytek práce a předchozí zkušenosti z Klínů (zasvěcení pochopí) rozhodnou, že se na akci vydávám až v sobotu ráno. Den začíná samozřejmě velmi hekticky: Kde mám boty? Nabíječku? Sakra nejde mi nasadit čočka (to je ta věc, bez které vidím úplné prd). Jé! Já si vlastně musím zabalit i civilnější oblečení do FlyBoys (v neděli budu zase za letušku) a pro jistotu basketbalové míče (jako trenérka malých dětí na úterní trénink), kdybych se někde pozapomněla... - ještě že se to do té mé garsonky (tojotky s postelí) na kolečkách vše vejde. Již během cesty zjišťuji, že tedy vůbec nestíhám a slavnostní zahájení mi pravděpodobně “uteče”, zvlášť, když musím ještě tankovat. Přij…

Druhý den tongánského příběhu - výlet po Tongatapu

Obrázek
Ráno posnídáme místní chléb, který si u nás získal velkou oblibu díky tomu, že chutná jako český rohlík. Což je po půl roce žití na Zélandu, kde je k sehnání pouze toastový chléb, příjemná změna. Trajekt na souostroví Hapai nám jede (snad) zítra a my tak vymýšlíme dnešní výletní program po hlavním ostrově. Rozhodneme se navštívit Blowholes - útes o který se tříští velké vlny. Podle malé, ne moc přehledné mapičky (jediné, které se nám podařilo sehnat), určíme směr a pokoušíme se stopovat. Záhy nám zastavuje náklaďák. Když panu řidiči sdělíme cíl naší cesty, je nám odpovězeno, že stojíme ve špatném směru silnice. No ehmm.. Lehce se sami sobě zasmějeme, jaká jsme to telata a přecházíme na druhou stranu silnice. Opět nemusíme dlouho čekat, zastavuje nám tongánská rodinka. No a co myslíte, že se stalo?! Paní za volantem se usmála a řekla, že by nás na Blowholes ráda svezla, ale že jede jiným směrem a že nám doporučuje, postavit se na druhou stranu silnice.  Hodíme všichni po sobě nechápav…

Nechoďte s dívkou, která létá nebo létala na paraglidu.. Aneb jeden vzpomínkový článek..

Obrázek
Nedávno jsem sdílela můj oblíbený článek "Nechoďte s dívkou, která cestuje", jeho kladné ohlasy mě velmi potěšily. Záhy přišel nápad na článek na podobné téma, protože chodit s holkou která létá na paraglidu, taky není lehký počin.
Dívka, která jednou propadla vzdušné vášni jako je paragliding má mnoho společných rysů s dívkou, která cestuje. Je to dívka s vlasy a pletí ošlehanou od větru. Má několikrát "přepálený" nos, protože je prostě blíže sluníčku. Proto si dává velkou vrstvu opalovacího krému jak na nos tak rty, stává se tak rázem nefotogenickou a nepolíbitelnou.
Má zcestovalých mnoho hor, jak českých tak zahraničních. Oproti běžným smrtelníkům má však možnost zažít pohledy, jaké se nikdy nikomu nenaskytnou. Takové pohledy, které ji rozšiřují obzory. Takové, které se uloží hluboko do paměti.

Tahle dívka je zvyklá řídit si svůj život sama. Nic jiného ji nezbývá, kluzák není na dálkové ovládání. Za všechny svá rozhodnutí bere plnou odpovědnost. Ví naprosto přes…

Jak jsem se dostala k vysněné práci lyžařské instruktorky

Obrázek
Byly mi tři roky, když mě táta poprvé postavil na lyže. Počítal s tím, že hned na poprvé sjedu červenou alpskou sjezdovku ve Sv. Johanu, trochu se ale přepočítal. Po mém hysterickém záchvatu byl mamkou donucen zahájit jakous takous výuku lyžování v místech k tomu určených - na výukové louce s tahačkou a slalomem z výukových zvířátek. Věřím, že právě tento moment se mi zapsal do mého podvědomí a nasměroval mě na cestu lyžařské instruktorky. Ta zvířátka "napíchaná" na mírném svahu si pamatuji do teď.
Když jsem se naučila brzdit, stala jsem se tátovým lyžařským parťákem, začali jsme spolu podnikat výlety do dalších Alpských středisek, buď jen my dva, nebo i s mamkou. V živé paměti mám jednu modrou sjezdovku pod Hintertuxem, kde se můj táta ze začátku nervoval  tím, že se bojím jet "šusem", abych přejela "houpáček". Po několika jízdách, kdy jsem ten houpáček musela zdolat ve stromečku (stále si to pamatuji, v mých očích to byl strašně prudký protisvah), jsem s…

MS v Rugby mě přivedlo k nostalgii - byla jsem na opravdovém konci světa a do teď mi to nedochází.. 1. část

Obrázek
Mistrovství světa v rugby, kterého jsou v současné době "plné" obrazovky, mi připomnělo, že už to jsou 4 roky od mé návštěvy Nového Zélandu. Když jsem spatřila utkání mezi Tongou a Argentinou, začala jsem vzpomínat, jak jsem Tongánskou reprezentaci vítala přímo v jejich domovině při návratu z MS 2011, ....vždyť já všechny ty kluky viděla naživo!!!
V roce 2011 jsem se rozhodla zjistit, jaké to je žít jinde a jinak. Odletěla jsem studovat, pracovat a především cestovat na Nový Zéland. Nápad to byl náhlý a opravdu rychle uskutečněný. 12.4.2011 jsem se šla zeptat na letenku a 18.4. jsem odlétala. O mém žití na Zélandu jsem psala svůj blog, a určitě o něm ještě něco napíši, jak se na tuto zkušenost dívám s odstupem času. V rámci žití na Novém Zélandu, jsem se s kamarádkou Martičkou (se kterou jsem se seznámila na burger party v Blenheimu), rozhodla udělat si dovču na některém z Pacifických ostrovů. Vybírali jsme podle ceny letenky, výsledkem byl nezapomenutelný výlet na Tongu.


K…

Nechoďte s dívkou, která cestuje..

Obrázek
Již před rokem mě zaujal článek, který sdílela cestovatelka Marie Klementová na svých stránkách www.devcezhor.cz. Ráda bych tento článek sdílela i na svém blogu s jedním dodatkem =). Odkaz na původní článek zde.

Nechoďte s dívkou, která cestuje
Je to ta dívka s ledabylým, neudržovaným účesem, s vlasy zbarvenými od slunce. Její pokožka již není tak čistá jako bývala. Není jen políbená od slunce. Je spálená a má mnohonásobné rány a kousance sem a tam. Ale ke každé ráně na kůži vám dívka může říct zajímavý příběh. Nechoďte s dívkou, která cestuje. Je těžké ji potěšit. Normální rande večeře a film v obchodním domě z ní bude vysávat život. Její duše touží po nových zážitcích a dobrodružství. Bude nezaujatá z vašeho nového auta a vašich drahých hodinek. Raději by lezla na skálu nebo skákala z letadla, než aby poslouchala Vaše chvástání. Nechoďte s dívkou, která cestuje, protože Vás bude otravovat rezervací letu pokaždé, když aerolinka zlevní prodej volných sedadel. Nechce jít na party v repu…